Část první - ALJAŠKA...

   Píše se 18. srpen 2001 a to je den, kdy nám začíná naše cesta do divočiny. Ačkoli se budeme  po Aljašce pohybovat organizovaně s cestovkou, letíme do Anchorge na vlastní pěst.  Čtrnáct dní  venku se nám totiž zdálo jako jediná dovolená v roce málo a tak jsme se rozhodli, že si pobyt na americkém kontinentě prodloužíme ještě alespoň o týden. Ten si chceme užít ve slunné Kalifornii. Trasu Praha - Düsseldorf - Chicago - Anchorage zvládáme i s přestupy za 23 hodin. Na letišti v Anchorage na nás čeká náš průvodce Zdeněk a odváží nás do kempu, kde již spokojeně chrupou naši spolucestovatelé.

   Druhý den se přesouváme do asi 125 mil vzdáleného města Seward v zálivu Kenai Fjords. Cestou se stavíme u říčky Bird Creek, kde rybáři chytají stříbrné lososy. Začíná hustě pršet a my propadáme beznaději. Za chvíli jsou všude jezera vody, stavte v tom stany! Po dlouhých 24 hodinách se nebe smilovalo a déšť ustal. Naštěstí to byla první a poslední průtrž mračen, co jsme zažili. Nechali jsem sušit všechny mokré věci a jeli zkusit štěstí do přístavu. Podnikaví Američané nás hned ochotně vzali na loď. Na moři jsme strávili asi 5 hodin. Viděli jsme mnoho z místní fauny -  na stromech na ostrůvcích hnízdili bělohlaví orli, na skaliskách se vyhřívali lachtani, mořské vydry, s legračním zvukem kolem několikrát proletěl papuchalk černobradý nebo naši loď věrně doprovázely kosatky dravé. Kvůli rozbouřenému moři jsme ale nemohli vyjet až na otevřené moře a více se tak přiblížit ke zdejšímu největšímu ledovci Bear Glacier.

   Aby nám to nebylo líto, zajeli jsme se podívat o "pár" kilometrů dál k jinému ledovci s prozaickým názvem Exit Glacier. Podnikli jsme menší asi 15 kilometrovou vycházku s převýšením 1000m. Jak jsme nabírali výšku, pěkně se ochlazovalo. Dole si vykračujeme v "parném létě" jen tak v tričku s krátkým rukávem a na vrcholu ledovce fouká natolik studený vítr, že si musíme obléknout mikiny a větrovky. Při příjezdu k ledovci nás zajímavé tabulky informovaly, kam až splaz dosahoval např. v roce 1920. Každý den odtaje 20 cm!

   Každý, kdo přijíždí na Aljašku, určitě plánuje, že nevynechá největší přírodní rezervaci Denali park. I my se tam nyní blížíme a díky výborné viditelnosti máme to štěstí potěšit oko nádherným panoramem pohoří s nejvyšší horou Severní Ameriky - Mt. Mc Kinley ( 6194 m ). Vidíme ji z dálky asi 50 km. V Denali parku rozkládáme stany v přírodním kempu u Savage River. Jedinou civilizační vymožeností jsou vybudované prosté záchody a kohoutek se studenou vodou. Elektřina ale chybí, proto baterku vždy s sebou! Ještě bych měl vzpomenout na plechové bedny poblíž každého stanoviště. Jsou tu pro ukládání potravin a všech voňavých předmětů, např. i zubní pasty, před medvědy. Nic takového nesmí zůstat ani v autě. Pro medvěda není složité se do auta dostat a přitom ho totálně zničit.

   Protože vstup do parku je přísně regulován (zájemci si ho musí zajistit o mnoho měsíců dopředu) a jakýkoliv lov zakázán, mohou zde zvířata nerušeně žít. Nejvíce lidí se pohybuje kolem jediné silnice, která vede 53mil do nitra parku. Pokud se vám chce pohybovat se po svých, můžete, ale několikadenní túry  musíte, už ve vlastním zájmu, s plánovanou trasou nahlásit rangerům. Žádné turistické stezky zde neexistují, to aby nevznikaly vyšlapané cestičky. Většina turistů jsou Amíci a těm stačí projet se sem-tam po silnici autobusem (žádné jiné vozidlo sem nemá povolený vjezd). Proto ať se vydáte kterýmkoli směrem, nepotkáte týdny ani človíčka.

   Podnikáme zde několik "hiků". Náš průvodce Zdeněk, který žije v kanadském Vacouveru, je pěkně namakaný a honí nás tu tak, že někteří vyhrožují, že tu vypustí duši. Šplháme se do kopců po kamenné suti nebo pískem, brodíme se potokem, mokřinou nebo se prodíráme buší. Ta z dálky vypadá jako krásná louka, ale když jí chcete projít, musíte se probojovávat hustým křovím vysokým 1 - 2 metry. Rána jsou chladná, míváme námrazu na stanech. I když je teprve konec srpna, tady už panuje podzim. Během našeho dvoutýdenního pobytu se příroda nádherně oděla do podzimních barev. Radujeme se jako děti, když zahlédneme  lišku, soba karibu, losa nebo i  hnědého medvěda Grizzlyho.

   Z Denali si to míříme dál do nitra Aljašky. Projíždíme nenápadným městečkem Nenana, které je proslavené svými každojarními sázkami Aljašanů o to, kdy na stejnojmenné řece Nenana puknou ledy. Stavíme v největším městě vnitrozemí - Fairbanks. No, Fairbanks spíš připomíná velkou roztahanou vesnici, ale najdete tu zemědělskou univerzitu a pořádný "suproš". Lidé tady musí během roku  čelit velkým teplotním rozdílům. V zimě je zde až -30, ale v létě se můžete prohřát až při 25 stupních Celsia. Taky tu potkáváme zdejší holky jen tak v tílku, šortkách a se žabkama na nohou. My máme na sobě triko a šusťáky, kolem pasu mikinu, protože je nějakých 16 st. Na chvilku sáláme atmosféru okresního města a už se nám zase míhá za oknem auta neznámá krajina. Jedeme dál na sever až do Chena Hot Springs. Jak je již patrné z názvu, nacházejí se zde horké prameny. Horká voda vyvěrá do několika venkovních bazénků, ve kterých se můžete za mírný obolos smočit. Je otevřeno až do půlnoci a proto neváháme a obsazujeme výhodné pozice (ne příliš blízko pramenů, abychom se neuvařili). Pozorujeme z vody polární záři. Takto rozehřátí lezeme do spacáků a naakumulované teplo nám vydrží skoro až do rána, přestože teplota klesla pod nulu.

   Ráno vyrážíme na celodenní "hike" (32 km) po Granite Tors Trail, stezkou vedoucí kolem velkých žulových kamenů zasazených do krajiny. Cestou překonáváme mokřiny, užíváme si březových hájů, lesů, borůvčí. Medvědi borůvek spasou za den obrovské množství. Místní odrůda borůvek je sice pro člověka jedlá, ale ve velkém množství už vám rozleptá zažívací trakt. Všude roste tolik nádherných hub, že málokdo z nás odolá, aby nesebral nějakou na večerní smaženici. Pod kopcem na nás číhají hejna komárů. V létě se bez kukly na Aljašce neobejdete. Tímto jsme dobyli nejsevernější bod našeho putování, proto naše další cesta vede na jih.

   Na severu Aljašky se nacházejí bohatá ropná naleziště a odtud pak celou zemí od severu na jih prochází ropovod. Jeho stavba je téměř technickým zázrakem, v celé své délce je veden na pilířích. Půda v zimě promrzá do hloubky a v létě je zase plná vody. To je proto, že v hloubce zůstává stále zmrzlá a tím nepropustí roztátou vodu dál. Z toho důvodu není možné ropovod vést v podzemí.

 Naskok zastavujeme v  městečku jménem North Pole, abychom mohli pozdravit Santa Clause a poradit mu, čím by nám v prosinci udělal radost.

   Přijíždíme k údolnímu ledovci Matanuska. Ten se z dob rozparcelování Aljašky v 19. století dobrovolným osadníkům nachází v soukromých rukách. Abyste se k němu mohli přiblížit, musíte zaplatit. Někteří z nás využívají nabídky a za 50 dolarů se vybavují mačkama a cepíny a s průvodcem se vydávají dobývat ledovec. My "chudší" se jdeme projít alespoň po jeho okraji, ale i tak překračujeme trhliny, které vás při neopatrném kroku a sklouznutí zaživa pohřbí.

   Dnes je poslední společný den, který trávíme přejezdem do Anchorage, jeho prohlídkou a nákupy suvenýrů. Večer se loučíme s ostatními, které čeká už jen cesta domů. Nám letí letadlo až zítra, a tak nocujeme v hostelu. 

 

   Část druhá - KALIFORNIE...

   Po 4,5 hodině dosedáme na letišti v San Franciscu. Již v ČR jsme si zamluvili a zaplatili půjčení auta u společnosti Alamo. V půjčovně má svůj pultík celkem 5 různých pronajímacích společností, ale ta největší fronta je samozřejmě u té naší. Čekáme 2,5 hodiny, odměnou za to jsou klíčky od vozu, které je o třídu lepší, než jsme si zaplatili, protože jiné už neměli. Je půlnoc a my samozřejmě nemáme žádné ubytování. Jedeme k pobřeží tichého oceánu, venku je mlha. Nejvíce se nám líbí hotel Ramada. Určitě je drahý, ale to nám nevadí, protože spíme v autě na jeho parkovišti.

   Vyrážíme směrem na jih po pobřežní silnici s nádhernými výhledy do města Monterey. Je to takové výletní město sanfranciských obyvatel. Ale má i svoji historii. Stojí tu domy postavené za dob bojů mezi Mexikem, Španělskem a USA a stará španělská misie San Carlo Borromeo Del Rio Carmel , založená v roce 1770. Zastavuje nás policejní hlídka, prý máme na SPZ propadlou známku o zaplacení pojistného. Když zjišťuje, že máme auto z půjčovny, pouští nás dál s tím, ať tuto nesrovnalost určitě nahlásíme v půjčovně. Policista je velmi zdvořilý a když mu prozradíme, odkud jsme, ještě se omlouvá, že neumí česky.

   Odbočujeme od pobřeží směrem do vnitrozemí. Projíždíme nejzemědělštější oblastí Kalifornie. K vidění jsou velké plantáže, na kterých rostou broskve, švestky, mandarinky, ořechy nebo víno, na kterém zrovna probíhá sklizeň. Je zde úplná rovina a silnice vypadají jak namalované pravítkem. Z nadmořské výšky asi 50m se šplháme asi do 2000m. Navečer zastavujeme až v King's & Sequoia NP. Stavíme stan v kempu Azalia, kde je samoobslužná registrace. Je to pro nás novinka a jak časem zjistíme, takto fungují i jiné kempy. V kempu jsou vyznačena  a očíslována místa pro auta. V okolí tohoto místa si můžete postavit stan. Na předtištěný papír vyplníte číslo stanoviště, jméno, počet zde strávených nocí a číslo auta, přiložíte požadovanou sumu (např. 14$) za noc a to vše vhodíte do schránky. Jednou denně sem přijíždí místní ranger, schránku vybere a vše zkontroluje.

   V parku jdeme okouknout, jak vypadá druhý nejmohutnější rostoucí strom na světě. Má vznešení jméno Generál Grant a měří v průměru 12,3m, na výšku 81,5m a v obvodu 32m! Je starý asi 1800 až 2000 let. Neroste tu samozřejmě sám, má kolem sebe spoustu kamarádů podobných rozměrů, ale on je největší. Sekvoje dorůstají takové mohutnosti a dožívají se takového stáří hlavně proto, že mají díky obsahu chininu nehořlavou kůru. Tím pádem přežívají  i největší přírodní hrozby lesních požárů, v této oblasti tak častými. Při jízdě autem v parku nás vyleká velká rána do střechy. Zjišťujeme, že to má na svědomí asi 30cm dlouhá šiška. Trošku nám promáčkla střechu, no aspoň že to nebylo do hlavy.

  Další naší zastávkou je známý Yosemitský národní park. Jeden z nejhezčích pohledů na jeho centrální část s oblou žulovou horou Half Dome (2695m) je z Glacier Pointu. Sjíždíme dolů do Yosemit Valley, kde podnikáme 16km výšlap. Cestou míjíme nejvyšší vodopády v Severní Americe a třetí na světě Yosemite Falls. Protože je ale zrovna suché období, neteče přes ně ani kapka vody! Při procházce také přicházíme pod největší odkrytý žulový monolit na světě - El Capitan - kolmá stěna vysoká 1100m, mekka všech horolezců.

   Z Yosemitů se už bohužel musíme vracet zpátky do San Francisca. Máme ještě trochu času se zajet podívat do hlavního města Kalifornie - Sacramenta. Město samé není pro Evropana moc zajímavé. Jediné, co stojí za shlédnutí je Old Sacramento. Jsou to 3 ulice včetně přístavu a nádraží v podobě, jak vypadaly asi před sto lety, pěkné westernové "zákoutí". Po krátké prohlídce míříme do San Francisca, jednoho z nejhezčích měst USA. Těsně před městem v Petalumě hledáme motel Dolar Inn, kde za 39,55$ nocujeme v kuřáckém pokoji č. 106. Provádíme komplexní očistu sebe samých a stanu a balíme domů. Za odměnu si pak před spaním dáváme "rodinné balení" zmrzliny.

   Z mola přístavního městečka Sausalito je možné spatřit krásný pohled na San Francisco, takový, jaký zná každý z pohlednic. Jenže nad  Friscem leží  mlha a tak se zábava nekoná. Přejíždíme po mostě Golden Gate Bridge do centra, na prohlídku máme celý den. Navštěvujeme Chinatown, Financial District s nejvyšší budovou - Transamerica Pyramid, Telegraph Hill s vyhlídkou na město a bývalou věznici Alcatraz, Lombard Street - známou prudkou ulici s 8 zatáčkami, Ghirardelli - starou čokoládovnu, kde kromě jiného prodávají krásně voňavé a balené čokoládové výrobky, závodíme s tramvajemi... Smráká se, je toho ještě dost, co jsme neviděli, snad někdy příště. Jdeme do přístavu na housku k Burger Kingovi a hledáme místo k přenocování. Odlétáme za krásného počasí bez mráčku, které nám vydrží po celou dobu letu nad USA. Pod námi leží zavlažovaná kulatá pole v Nevadě, jezero Pyramid Lake nebo taky Reno, druhé největší hráčské město po Las Vegas. Do Prahy přilétáme v neděli 9.9.2001...